Česky English Deutsch Francais

VYBRANÉ POJMY URBANISTICKÉ KOMPOZICE

Garant ÚÚR: Ing. arch. Naděžda Rozmanová
Zpracovatel: Ing. arch. Zuzana Pokorná
Ústav územního rozvoje, Brno, říjen 2014 (aktualizace únor 2017)


Jedním z hlavních cílů urbanistické tvorby a také základem územních plánů je urbanistická koncepce a urbanistická kompozice. Urbanistická koncepce je soustava přijatých zásad a pravidel, které jsou zárukou harmonického rozvoje sídelní struktury, sídel a krajiny v kontextu vývoje osídlení. Stanovovat urbanistickou koncepci je jedním z úkolů územního plánování [§ 19 odst. 1 písm. b) stavebního zákona].

Součástí urbanistické koncepce je urbanistická kompozice. Jejím cílem je estetické utváření a kompoziční uspořádání prostorů, ploch, přírodních a stavebních prvků do komponovaných souborů a celků s kvalitním a charakterově pestrým prostředím. Urbanistická kompozice má rozhodující vliv na vizuální vnímání prostředí člověkem a na jeho chování, na celkový obraz krajiny, sídel a jejich částí.

Urbanistická kompozice řeší rozvoj území s ohledem na jeho hodnoty a podmínky.

Vychází z:

  • krajinného reliéfu,
  • přírodních a stavebních dominant,
  • dochovaných historických hodnot místa,
  • prvků podporujících prostorovou orientaci, identifikujících a zatraktivňujících dané místo,
    zachovávajících měřítko prostorů – ulic, náměstí, prostranství,
  • hlavních os, průhledů, výhledů, siluet,
  • stanovení kompozičních zásad, vazeb a principů,
  • resp. z dalších vlastností sídla a krajiny.

Ke komplexní, kvalitní a dlouhodobě platné urbanistické koncepci a kompozici v územním plánu vedou v urbanistické tvorbě tři postupné kroky – 1. vnímání území, 2. jeho analýza, 3. utváření. Pro základní orientaci odborné i laické veřejnosti v uvedené problematice zveřejňujeme nejčastější pojmy urbanistické kompozice, včetně jejich výkladu. Obecná znalost urbanistických principů posílí sounáležitost a participaci veřejnosti a přispěje ke kontinuitě územního plánování.


Seznam pojmů


aglomerace

Velká města s okolním osídlením.
Rozlišujeme monocentrickou (jádrem je jedno velké město) a polycentrickou (konurbace) sídelní soustavu.
HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.

Urbanizovaná část krajiny tvořená jádrovým městem a zázemím. Zázemí je tvořeno aglomerovanými (propojenými) obcemi s intenzívními obousměrnými vztahy s jádrem.
Slovníček [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník suburbanizace

Skupina geograficky blízkých sídelních útvarů, mezi nimiž se nahromaděním ekonomických a společenských aktivit vytvořily intenzivní ekonomické, technické, kulturní a jiné vztahy. Vyznačuje se značnou koncentrací výrobních sil a bytového fondu, obvykle s dominujícím postavením jednoho sídelního útvaru (aglomerace monocentrická).
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Seznam pojmů

bod

cílový bod pohledu (point-de-vue)

Objekt (architektura nebo plastika) sloužící jako cíl pohledu (průhledu).
ŠEFCŮ, Ondřej. Architektura: lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 256 s.

významný vyhlídkový bod

Veřejně přístupné místo, jehož vyvýšené umístění v terénu (vrchol kopce, úbočí) nebo v rámci stavby (rozhledna, věž) umožňuje přehlédnout významnou a atraktivní část okolního území.
Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: Metodický návod k příloze č. 1 části A – Územně analytické podklady obcí – Sledovaný jev č. 20.

Seznam pojmů

dominanta

Převládající (pohledově významný) prvek v urbanistické kompozici. Významná budova nebo soubor budov i přírodní útvar, ovládající svou polohou, hmotou nebo výtvarnými vlastnostmi strukturu města nebo krajiny. Okolí se dominantě podřizuje a napomáhá jejímu vyniknutí.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

drobná výšková dominanta

Součást stavby vystupující nad výšku budovy, která zpravidla nepřesahuje výšku dalšího podlaží. Zdůrazňuje pozici budovy v urbanistické struktuře (například nároží, zdůraznění vstupu, schodiště apod.)
MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“. Dostupné z: Regulační prvky

významná stavební dominanta

Stavby a jejich soubory, včetně staveb zapsaných na Ústřední seznam kulturních památek, jejichž umístění v terénu či charakter je činí výrazně viditelné a do velké míry ovlivňující vizuální charakter sídla i krajiny.
Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: Metodický návod k příloze č. 1 části A – Územně analytické podklady obcí - Sledovaný jev č. 15.

Seznam pojmů

genius loci

Atmosféra nebo duch místa (tzv. genius loci) vypovídá, jak je místo vnímáno námi samými, přičemž nemusíme být na daném místě zrovna fyzicky přítomni. Rozhodující pro jeho chápání je subjektivní vjem, který vzniká kombinací podnětů rozumových a citových, vědomých i nevědomých. Genius loci bývá zabarvován hodnotami a prožitky, se kterými je spjatý.
ČABLOVÁ, Markéta. Prostory: průvodce tvorbou a obnovou veřejných prostranství. 1. vyd. Brno: Partnerství, 2013, 123 s.

Genius loci (též duch místa) je ucelený souhrn (ne)hmotných projevů historie i současnosti lokality. Je jedinečný a neopakovatelný, vytvářející svou kontinuální interakcí a duchovním světem návštěvníka nebo rezidenta jeho vícerozměrný dynamický vjem z dané lokality. Hledání a setkávání, ne pouhé navštěvování, vytváří podmínky pro dialog s geniem loci místa.
ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s.

Seznam pojmů

historické jádro

Jako historické jádro je označována nejstarší část města, která byla obvykle vymezena hradbami. Ve městě představuje nejen soubor architektonických a kulturních památek, ale také rozhodující článek města, který mu dodává jeho identitu, specifičnost a převážnou většinu estetických hodnot. Tyto hodnoty historického jádra nespočívají pouze v jednotlivých objektech, ale v jejich celých souborech, dispozici prostorů a uliční sítě, celkovém členění a měřítku, rozložení na terénu a siluetě, včlenění řeky, parků a dalších přírodních prvků.
HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.

Seznam pojmů

image města

image = obraz, podoba, celková prezentace, celkový dojem na veřejnost, souhrn představ a mínění
ABZ.cz: slovník cizích slov - on-line hledání [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník cizích slov

Vytváření pozitivního image města je považováno za významný nástroj, který pomáhá přilákat do měst vybrané cílové skupiny.
JEŽEK, Jiří. APLIKACE MĚSTSKÉHO MARKETINGU V PRAXI. [online]. 2010 [cit. 2014-09-24]. Dostupné z: Městský marketing

Nositelem image bývají:

  • urbánní scéna s přírodními podmínkami
  • siluetární originalita
  • rozhodující veřejné prostory sídla
  • originalita dominant
  • autenticita vývojové etapy
  • originální symbióza nového se starým
  • originalita životního koloritu sídla
  • zvláštnosti obyvatel samých
  • obraz krajiny, krajinný ráz
  • přírodní dominanty a zvláštnosti
  • regionální kontexty

KAPLAN, Ivan. Urbanistická kvalita sídel. In: Pracovní texty přípravného kurzu pro zkoušky zvláštní odborné způsobilosti pro výkon správní činnosti na úseku územního plánování. Praha: ČVUT, 2009, 311 s.

Seznam pojmů

kompozice

Kompozice je rozhodující pro vizuální vnímání hmotného prostředí. Jejím základem je řešení proporcí, měřítka, konfigurace a členění jednotlivých objektů a jednotlivých skupin, prostorů a prostorových soustav, městských částí i celých měst. Kompozice pracuje s výškou a hmotou, s kontrastem a rytmem, s pravidelností i nepravidelností.
V kompozici osídlení a měst má základní význam vedení hlavních komunikačních tras a kompozičních os, rozloha a měřítko prostorů, rozložení akcentů a dominant, organické sepětí dochovaných hodnot a nových prvků, členění zástavby a její spojení s přírodou.
Estetické formování architektonického prostředí by mělo být v souladu se společenským obsahem a mělo by vyjadřovat hierarchii společenského významu a vztahy jednotlivých objektů, prostorů a částí sídelních útvarů.
HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.

Seznam pojmů

kompozice urbanistická

Pod pojmem urbanistická kompozice se rozumí cílevědomá skladba přírodních a stavebně hmotných prvků do prostorově se uplatňujících souborů, které vytvářejí vyhovující materiální prostředí lidí jako integrující součást jejich životního prostředí. Kompozice spolurozhoduje o životních způsobech společnosti i o cílech ideového a kulturně výtvarného prostředí urbanismu.
KRÁSNÝ J. Statě z kompozice obytných souborů. SA ČSR – ČFVU, 1979.

Předmětem urbanistické kompozice je organizace prostorové formy.
TODL, Luděk, HEXNER, Michal, NOVÁK, Jaroslav. Urbanistická kompozice I. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 1985, 75 s.

Smyslem urbanistické kompozice je tvůrčí syntéza všech složek urbanistického díla, vyjádřená skladbou prostorů a hmot. Komponenty urbanistické kompozice jsou v čase proměnné, stejně jako podmiňující determinanty politicko-ekonomické.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Kompozice je uměleckým a architektonickým ztvárněním životně důležitých potřeb města, jež jsou určovány společností a jejím řádem.
FIALA, František. Stati z urbanismu. 1959

Seznam pojmů

kompoziční osa

Významná, historickým vývojem vzniklá nebo záměrně založená linie uvnitř zástavby, nebo urbanizovaného prostoru, soustřeďující funkční aktivity a prostorové senzace. Kompoziční osy mohou propojovat části města, mohou, ale nemusí směřovat k významným cílům (uzlům) městské struktury nebo krajiny (cílem může být i významný přírodní útvar).
HEXNER, Michal. Územně analytické podklady hlavního města Prahy. Téma 11.15. Kompoziční osy a průhledy [online]. Praha, 2007, 38 s. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Kompoziční osy a průhledy

Sled prostorů a pohledových os navzájem vázaných a vytvářejících ústřední komponovaný soubor, který ztělesňuje základní výtvarnou myšlenku města, ať záměrně založeného nebo vývojově rostlého a je jeho ideovým a výtvarným těžištěm.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Seznam pojmů

koncepce města - urbanistická

Urbanistická koncepce města je soustava dlouhodobě platných zásad, jevů a prvků prostorového, funkčního a provozního uspořádání prostředí ve městech a v krajině. Obyčejně vychází z potenciálu území, úlohy města v systému osídlení a z vizí jeho budoucí velikosti a charakteru.
MUŽÍK, Jan. Kapitola B. KONCEPCE ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR: B.3 Trendy a koncepce územního rozvoje. [online]. 13. 01. 2015. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Principy a pravidla územního plánování

Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (dále jen „plocha přestavby“), pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů.
§ 43 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Základní a cílevědomá představa o rozvoji území obce, ochrany jeho hodnot a jeho plošného a prostorového uspořádání.
Slovníček [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník suburbanizace

Způsob, jakým ve městě byla a v budoucnu bude záměrně rozvíjena jeho urbanistická struktura.
Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1983.

Seznam pojmů

konfigurace terénu

Konfigurace terénu má značný vliv na způsob zastavění, vedení ulic a situování dominujících objektů.
VOŽENÍLEK, Jiří. Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka. Brno: VÚVA, 1957, 665 s.

Seznam pojmů

obraz města

Komplexní představa člověka o městě na základě smyslových vjemů, zkušeností a poznatků o funkční účelnosti města.
HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.

Výtvarná hodnota vnitřní nebo vnější formy sídla vizuálně vnímaná jako celek. Je vyjádřením městské krajiny, v níž se rozvíjí každodenní sociální vztahy člověka a jež má proto být kulturně uzavřeným prostorem. O účinnosti obrazu města rozhoduje zřetelnost struktury, identifikace specifické formy a jeho výraznost.
Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1978.

Seznam pojmů

osa

kompoziční osa

Významná, historickým vývojem vzniklá nebo záměrně založená linie uvnitř zástavby, nebo urbanizovaného prostoru, soustřeďující funkční aktivity a prostorové senzace. Kompoziční osy mohou propojovat části města, mohou, ale nemusí směřovat k významným cílům (uzlům) městské struktury nebo krajiny (cílem může být i významný přírodní útvar).
HEXNER, Michal. Územně analytické podklady hlavního města Prahy. Téma 11.15. Kompoziční osy a průhledy [online]. Praha, 2007, 38 s. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Kompoziční osy a průhledy

Sled prostorů a pohledových os navzájem vázaných a vytvářejících ústřední komponovaný soubor, který ztělesňuje základní výtvarnou myšlenku města, ať záměrně založeného nebo vývojově rostlého a je jeho ideovým a výtvarným těžištěm.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

urbanistická osa

Linie (přímka, polopřímka či úsečka), která představuje buď reálnou osu symetrie stávajících městských prostorových útvarů a jejich souborů anebo symbolické svazky paprsků či pouze jednotlivé paprsky proložené prostorem. Podél urbanistické osy je třeba věnovat zvláštní pozornost vztahu jednotlivých objektů (budov, staveb obecně) navzájem.
MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“. Dostupné z: Regulační prvky.

urbanizační osa

Významná dopravní trasa nebo souběh dopravních tahů, které tvoří organizační prvek osídlení, kolem něhož se vytváří urbanizační prostor.
Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1983.

Seznam pojmů

panorama

Stavby působící v panoramatu nám napovídají, kde je městský střed nebo případná jiná těžiště města. Panorama města vnímáme obvykle jen z některých území a poloh ve volné krajině. Zvlášť důležité jsou pohledy z příjezdných komunikací a následný první dojem při vstupu do města.
VOŽENÍLEK, Jiří. Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka. Brno: VÚVA, 1957, 665 s.

Panoramatem se rozumí jakýkoliv obecný pohled s širokým záběrem na krajinu nebo město.
KOUCKÝ, Roman a kol. Slovník. Návrat k přirozenému jazyku a objasnění základních pojmů Metropolitního plánu [online]. Praha: Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 2014, 22 s. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník Metropolitního plánu hl. m. Prahy

Seznam pojmů

parter města

Přízemní část města, obvykle do výše druhého podlaží, kterou člověk nejvíce vnímá a v níž se dostává do bezprostředního styku s městem jako uživatel nebo vnímatel. Zahrnuje povrch terénu, první až druhé podlaží budov, uliční mobiliář, zeleň atd. Jedná se o zorné pole chodce a místo jeho kontaktu s lidmi i objekty.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Seznam pojmů

pohled

chráněný pohled nebo pohledový horizont

Pohled nebo pohledový horizont, jenž má zvláštní hodnotu v obrazu místa. Pohled ani chráněný pohledový horizont nesmí být v pásmu, kde je chráněný, nijak vizuálně narušován nebo přerušován.
MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“. Dostupné z: Regulační prvky.

pohledová hrana

Horizontální, v pohledech souvisle působící soubor hmot, zeleně nebo jiných přírodních prvků.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

pohledová osa

viz kompoziční osa

pohledové stanoviště a pohledová linie

Bod nebo trasa, z nichž existují významné pohledy na dané území.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

pohledově exponované části průčelí

Části průčelí, vhodné pro architektonické zdůraznění.
MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“. Dostupné z: Regulační prvky.

pohledový horizont

Pohledové horizonty uzavírají jednotlivé panoramatické pohledy, jsou vztaženy k jednotlivým pohledovým stanovištím.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Pohledový horizont historického jádra města je chápán jako hmotné i pocitové ohraničení té části města, která je pohledově přímo spojena s centrem. Fyzické vymezení pohledového horizontu je dáno především geomorfologicky a druhotně též antropogenními vlivy (zástavba, modelace terénu vlivem budování dopravních staveb, deponií apod).
GABOR, Radim, KLOKOČKOVÁ, Vlasta. Územně analytické podklady hlavního města Prahy – Příloha 11/11. Pohledový horizont Památkové rezervace v hlavním městě Praze [online]. Praha: ÚRM, 2008, 48s. [cit. 2014-09-23].
Dostupné z: Pohledový horizont hl. m. Prahy

významný vyhlídkový bod

Veřejně přístupné místo, jehož vyvýšené umístění v terénu (vrchol kopce, úbočí) nebo v rámci stavby (rozhledna, věž) umožňuje přehlédnout významnou a atraktivní část okolního území.
Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: Metodický návod k příloze č. 1 části A – Územně analytické podklady obcí – Sledovaný jev č. 20.

Seznam pojmů

point-de-vue

Objekt (architektura nebo plastika) sloužící jako cíl pohledu (průhledu).
ŠEFCŮ, Ondřej. Architektura: lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 256 s.

Seznam pojmů

proluka

Prolukou se rozumí dočasně nezastavěný prostor ve stávající souvislé zástavbě, který je určen k zastavění. Pro nezastavěné nároží (např. při blokové zástavbě) lze použít termín rohová proluka.
ČSN 73 4301 Obytné budovy. Český normalizační institut, 2004.

Seznam pojmů

prostranství veřejné

Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.
§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Veřejné prostranství je prostor sloužící k veřejnému užívání bez omezení a ohledu na vlastnictví prostoru. Patří sem: ulice, náměstí, náves, sídlištní prostory mezi panelovou zástavbou, vnitroblok, park, městská zahrada, lesopark a příměstský rekreační les, nábřeží a další.
ČABLOVÁ, Markéta. Prostory: průvodce tvorbou a obnovou veřejných prostranství. 1. vyd. Brno: Partnerství, 2013, 123 s.

Seznam pojmů

průhled

Fragmenty vnitřního obrazu města. Opticky propojují přilehlé a odlehlé prostory, často bývají orientované na výrazné kompoziční dominanty (point de vue).
KUPKA, Jiří. Prostředky harmonizace urbanistického prostoru. Pomůcka k přednáškám pro studenty Fakulty stavební ČVUT [online]. [cit. 2017-02-08]. Dostupné z: Prostředky harmonizace urbanistického prostoru

Seznam pojmů

satelit

Satelit, nebo také satelitní městečko je hovorové označení pro lokalitu s novou bytovou výstavbou v zázemí velkých měst. Viz suburbium.
Slovníček [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník suburbanizace

Sídlo podstatně rozšiřované nebo nově vybudované pro odlehčení velkoměsta. Přebírá pracovní, obytné i rekreační funkce města a je s ním spojeno výkonnou dopravou.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Satelit je samostatná část města prostorově oddělená od jádrového území. Může se jednat o komplexně vybavené malé sídlo venkovského charakteru, nebo dokonce malé město, samostatný obytný soubor či areál jiného funkčního zaměření. Vždy však jde o integrální součást jádrového města a to nejen po stránce správní.
MUŽÍK, Jan. Kapitola B. KONCEPCE ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR: B.3 Trendy a koncepce územního rozvoje. [online]. 13. 01. 2015. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Principy a pravidla územního plánování

Seznam pojmů

sídliště

V obecném povědomí je pojem sídliště spojován s novými obytnými celky na okrajích měst a obcí, stavěnými obvykle z vícepodlažních domů při použití zprůmyslněných technologií.
HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.

Seznam pojmů

silueta

Siluetu města chápeme nejen jako dálkový, panoramatický pohled na město, ale také jako souhrn jednotlivých obrazů, které se divákovi otevírají v městě samém. Jsou to pohledy z různých terénních úrovní, z věží, vyšších staveb, pohledy přes řeku atd.
Silueta města je vždy svázána s jeho půdorysným řešením.
VOŽENÍLEK, Jiří. Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka. Brno: VÚVA, 1957, 665 s.

Siluetou se rozumí stínový obraz, který podává plošný, jednobarevný obrys předmětu. V urbánním prostředí označuje obrys hmot zástavby kontrastující s pozadím, nejčastěji oblohou.
KOUCKÝ, Roman a kol. Slovník. Návrat k přirozenému jazyku a objasnění základních pojmů Metropolitního plánu [online]. Praha: Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 2014, 22 s. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník Metropolitního plánu hl. m. Prahy

Seznam pojmů

stavba, soubor staveb

architektonicky cenná stavba, soubor

Jedinečné stavby a jejich soubory nezapsané v Ústředním seznamu kulturních památek (např. stavby významných architektů, slohově čisté budovy, dochované stavby lidového stavitelství).
Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: Metodický návod k příloze č. 1 části A – Územně analytické podklady obcí - Sledovaný jev č. 14.

historicky významná stavba, soubor

Budova nebo soubor staveb významné svou minulostí např. spojené s narozením či pobytem známé osobnosti nebo jako dějiště historické události (nezapsané v Ústředním seznamu kulturních památek).
Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: Metodický návod k příloze č. 1 části A – Územně analytické podklady obcí - Sledovaný jev č. 13.

Seznam pojmů

stavební čára

Hranice, rozhraní mezi stavbou a nezastavěnou částí pozemku.
Poloha hrany budovy ve výši rostlého nebo upraveného terénu.
Podle návaznosti budov rozeznáváme s.č. uzavřenou (rozhraní souvisle a úplně v celé své délce zastavěné) a s.č. otevřenou (rozhraní stavebně přerušované na hranicích sousedních parcel stavebními mezerami).
Podle závaznosti hovoříme o s.č. závazné (rozhraní musí zástavba dodržet v celém svém průběhu, tj. nesmí překročit, ale ani ustupovat - s výjimkou arkýřů, rizalitů apod.) a s.č. nepřekročitelné (rozhraní nemusí být dodrženo, nelze je ovšem překročit směrem ven - opět s výjimkou arkýřů, rizalitů stanovené hloubky atd.).
U bloku můžeme rozlišit stavební čáru vnější a vnitřní (vzdálenost mezi nimi je pak „hloubkou zástavby“).
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Způsob zástavby stavebních bloků a vztah zástavby k veřejným prostranstvím se zpravidla vymezuje stavební čarou.
Stavební čára je hranice vymezující v rámci stavebního bloku nepřekročitelnou hranici trvalého zastavění budovami. Dle nejběžnějšího charakteru zástavby rozlišujeme stavební čáru uzavřenou, otevřenou, volnou.
Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Pražské stavební předpisy s aktualizovaným odůvodněním [online]. Praha: IPR Praha, 2014. [cit. 2014-10-21]. Dostupné z: Pražské stavební předpisy

Seznam pojmů

struktura města

Struktura daná vnitřním uspořádáním a vzájemnými vztahy jednotlivých složek, které vytvářejí město jako složitý, dynamický, dlouhodobě se vyvíjející subsystém společenského systému; je tvořena především funkčními a stavebními soubory a jejich vzájemnými vztahy v různých územně organizovaných formách společenského života.
Ve struktuře města lze rozlišovat tyto hlavní, spolu navzájem souvisící dílčí struktury:

  • sociální strukturu města
  • ekonomickou strukturu města
  • urbanistickou strukturu města

Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1983.

Seznam pojmů

suburbanizace

Proces vytváření či rozšiřování suburbií (předměstí). Prostorová změna osídlení charakteristická hromadným stěhováním obyvatel z centrálních částí na jejich okraje a za administrativní hranice městských celků se zachováním vazeb na jádro – dojížďka za prací, vzdělávání, kultura, spotřeba, úřady.
ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s.

Proces stěhování rezidenčních, komerčních a dalších funkcí z jádrového města do jeho zázemí; jinak také stěhování obyvatelstva a jeho aktivit z jádra do zázemí.
Slovníček [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník suburbanizace

Seznam pojmů

urban sprawl

Rozpínání sídel do okolní krajiny, zpravidla spojené se snižováním hustoty zalidnění v jádrech sídel.
ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s.

Nekoordinovaný a živelný suburbánní rozvoj bez respektování zásad správného nakládání s prostředím (krajinou). Pro urban sprawl je typický rozvoj izolovaných ostrůvků s rezidenční nebo komerční funkcí bez návaznosti na technickou, dopravní nebo sociální infrastrukturu a se závažnými dopady na fyzické i sociální prostředí metropolitních regionů.
Slovníček [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník suburbanizace

Seznam pojmů

urbanismus

Nauka o stavbě lidských sídel.
ABZ.cz: slovník cizích slov - on-line hledání [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník cizích slov

Nejobecnější vyjádření pro soubor pracovních metod a postupů sloužících k záměrnému formování lidského osídlení a měst.
Obor, pohybující se na rozmezí výtvarné činnosti, technického řešení a vědecké práce.
HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.

Seznam pojmů

urbanistická osa

Linie (přímka, polopřímka či úsečka), která představuje buď reálnou osu symetrie stávajících městských prostorových útvarů a jejich souborů anebo symbolické svazky paprsků či pouze jednotlivé paprsky proložené prostorem. Podél urbanistické osy je třeba věnovat zvláštní pozornost vztahu jednotlivých objektů (budov, staveb obecně) navzájem.
MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“. Dostupné z: Regulační prvky.

Seznam pojmů

urbanistické hodnoty

Intravilány sídel s historicky i esteticky cennou urbanistickou kompozicí nezapsané v Ústředním seznamu kulturních památek, zahrnující části sídel, rozptýlené zástavby, historické zahrady a parky.
Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014. [cit. 2014-11-04]. Dostupné z: Metodický návod k příloze č. 1 části A – Územně analytické podklady obcí - Sledovaný jev č. 11.

Seznam pojmů

urbanizační osa (koridor)

Významná dopravní trasa nebo souběh dopravních tahů, které tvoří organizační prvek osídlení, kolem něhož se vytváří urbanizační prostor.
Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1983.

Seznam pojmů

veduta

Veduta znamená topograficky přesný pohled na město nebo krajinu. Oproti panoramatu se odlišuje tím, že v sobě zahrnuje významové hodnocení jednotlivých částí (významová perspektiva), které by často byly nepatrné, nejčastěji převyšováním. Veduta je charakteristická svou prostorovou hloubkou (oproti siluetě, která je pouze dvourozměrná).
KOUCKÝ, Roman a kol. Slovník. Návrat k přirozenému jazyku a objasnění základních pojmů Metropolitního plánu [online]. Praha: Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 2014, 22 s. [cit. 2014-09-23]. Dostupné z: Slovník Metropolitního plánu hl. m. Prahy

Seznam pojmů

výšková hladina

Výškovou hladinu můžeme definovat jako výšku staveb nad přilehlým terénem. Je dána převládající výškou hřebenů střech či atik rovných střech v charakteristickém vzorku zástavby v dané lokalitě. Rozlišuje se podrobněji výšková hladina vyrovnaná, stejnorodá (s nepodstatnými rozdíly) a málo či více diferencovaná.
OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.

Určení výškových pásem je důležitým prostředkem kompozičního řešení města a má rozhodující vliv na vytvoření městské siluety. Rozvrh výškových pásem města je určen funkcí města a s ním souvisícím způsobem života obyvatel a druhem zastavění.
Výšková hladina zastavění je omezena konfigurací terénu a podmínkami oslunění.
VOŽENÍLEK, Jiří. Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka. Brno: VÚVA, 1957, 665 s.

Seznam pojmů


Použité zdroje a literatura

  • Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR: Urbanistická koncepce a kompozice v územním plánu.
  • Česká komora architektů: Doporučený obsah kapitoly "Urbanistická koncepce (části týkající se kompozičního řešení)"
  • ČABLOVÁ, Markéta. Prostory: průvodce tvorbou a obnovou veřejných prostranství. 1. vyd. Brno: Partnerství, 2013, 123 s.
  • FIALA, František. Stati z urbanismu. 1959
  • GABOR, Radim, KLOKOČKOVÁ, Vlasta. Územně analytické podklady hlavního města Prahy – Příloha 11/11. Pohledový horizont Památkové rezervace v hlavním městě Praze. Praha: ÚRM, 2008, 48 s.
  • HEXNER, Michal. Územně analytické podklady hlavního města Prahy. Téma 11.15. Kompoziční osy a průhledy [online]. Praha, 2007, 38 s.
  • HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977, 341 s.
  • Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Pražské stavební předpisy s aktualizovaným odůvodněním [online]. Praha: IPR Praha, 2014.
  • JEŽEK, Jiří. APLIKACE MĚSTSKÉHO MARKETINGU V PRAXI.
  • KAPLAN, Ivan. Urbanistická kvalita sídel. In: Pracovní texty přípravného kurzu pro zkoušky zvláštní odborné způsobilosti pro výkon správní činnosti na úseku územního plánování. Praha: ČVUT, 2009, 311 s.
  • KOUCKÝ, Roman a kol. Slovník. Návrat k přirozenému jazyku a objasnění základních pojmů Metropolitního plánu. Praha: Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy, 2014, 22 s.
  • KRÁSNÝ J. Statě z kompozice obytných souborů. SA ČSR – ČFVU, 1979.
  • KUPKA, Jiří. Prostředky harmonizace urbanistického prostor. Pomůcka k přednáškám pro studenty Fakulty stavební ČVUT.
  • MAIER, Karel. Názvosloví, příklady metodiky a symboliky užívané pro zpracování regulačních plánů. Regulační prvky. [online]. Praha: ČVUT, 2004. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.
  • MUŽÍK, Jan. Kapitola B. KONCEPCE ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR: B.3 Trendy a koncepce územního rozvoje. [online].
  • OBERSTEIN, Ivo, CACH, Jan. Názvosloví urbanismu a územního plánování. Praha: FA ČVUT, 2001. Materiál z výzkumného úkolu MSM 210000026 „Proměny urbanismu“.
  • ŠEFCŮ, Ondřej. Architektura: lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 256 s.
  • TODL, Luděk, HEXNER, Michal, NOVÁK, Jaroslav. Urbanistická kompozice I. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 1985, 75 s.
  • Ústav územního rozvoje v Brně. Standard sledovaných jevů pro územně analytické podklady obcí. [online]. Brno a Praha. 2014.
  • VOŽENÍLEK, Jiří. Stavba měst a vesnic: urbanistická příručka. Brno: VÚVA, 1957, 665 s.
  • ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s.
  • Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
  • Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
  • Zásady a pravidla územního plánování: Názvosloví. Brno: VÚVA, 1978.
  • ČSN 73 4301 Obytné budovy. Český normalizační institut, 2004.
  • Slovníček [online]. Dostupné z: Slovník suburbanizace
  • ABZ.cz: slovník cizích slov - on-line hledání [online]. Dostupné z: Slovník cizích slov
Kontakty Mapa stránek RSS Prohlášení o přístupnosti TOPlist
Poslední aktualizace stránky 8. 2. 2017 |© Ústav územního rozvoje , 2001–2017