Ediční plán / Editorial Plan 2026

1. Město krátkých vzdáleností
   Dvacáté století přineslo nebývalý rozmach dopravy, a tím umožnilo extenzivní růst měst. V roce 1891 se v Praze objevila první elektrická tramvaj (Křižíkova na Letné), v roce 1907 už byly všechny tramvajové tratě v Praze ve vlastnictví města a jejich síť měřila 55 km. V roce 1896 Henry Ford zkonstruoval svůj první automobil a v roce 1908 se začal vyrábět legendární Ford model T. V témže roce se v pražské MHD objevily první autobusy. V roce 1932 představil Frank Lloyd Wright svou koncepci rozsáhlého města („broadacre city“), města rozředěného do krajiny, kde lidé žijí v domech v přírodě a mezi bydlištěm, pracovištěm a nákupními centry se přesouvají automobily po kapacitních komunikacích. V následujících desetiletích se tato vize nejen u nás v podstatě realizovala, ale výsledek není tak harmonický, jak si Frank Lloyd Wrigt představoval. Pomineme-li dopady na krajinu, osvobození člověka od daností jednoho místa je vykoupeno jeho závislostí na dopravě. Postupně se začínají objevovat koncepty jako kompaktní město [Dantzig a Saaty, 1973], pěší dostupnost („walkability“), 15minutové město [Moreno, 2015] a různé následné variace na toto téma (20minutové sousedství, 10minutové město apod.). V roce 2008 Evropský parlament přijal usnesení vyzývající k „vypracování individuálních plánů udržitelné mobility a podpůrných opatření pro regionální a městské plánování (‚město krátkých vzdáleností‘)“. Cílem čísla je zamyslet se nad tím, jak mohou města posílit, resp. znovuobjevit svou schopnost uspokojovat co nejvíce potřeb člověka co nejblíže jeho bydlišti, a tím omezit jeho závislost na dopravních prostředcích. Téma zahrnuje subtémata jako zajištění dostupnosti veřejné infrastruktury, kompaktní zástavba, rozvoj pěší, popř. cyklistické dopravy stejně jako diskusi o možných problémech a benefitech z konceptu města krátkých vzdáleností plynoucích.
   
   
2. Plánování krajiny
   Zastřešující mezinárodní dokument ke krajině, Úmluvy Rady Evropy ke krajině, rozlišuje plánování, ochranu a správu krajiny. V letech 2024–2025 probíhá pod vedením Ministerstva životního prostředí se zapojením řady odborných skupin příprava národního dokumentu zabývajícího se krajinou, Politiky krajiny. Vláda by měla vydat tuto politiku v druhé polovině roku 2025. Na politiku má navázat tzv. metodika krajinného plánování (předpoklad dokončení 2026). Pracovní verze politiky chápe krajinné plánování jako soubor více druhů plánování zabývajících se krajinou, z nichž jedním, velmi podstatným, ne však jediným, druhem plánování je územní plánování. Již v rámci přípravy politiky nepřekvapivě často rezonuje téma plánování, ať už vztažené ke krajinnému plánování nebo úžeji k územnímu plánování. Co se od plánování očekává z hlediska dosažení lepšího stavu krajiny? V čem může plánování pomoci a v čem už nikoliv? Plánujeme krajinu dobře? Pokud ne, co máme zlepšit? A známe příklady dobré praxe, které by nám mohly být inspirací? Číslo by se mělo primárně věnovat otázkám řešení volné krajiny a rozhraní volné krajiny a sídla, nikoliv plánování krajinné složky uvnitř sídel, protože to má četná specifika a lze předpokádat významné pokrytí tématu krajiny ve městě v č. 6/2025 U&ÚR. Téma volně navazuje na téma čísla 4/2024 U&ÚR.
   
   
3. Regiony příležitostí (OP Spravedlivá transformace)
   Operační program Spravedlivá transformace je v období 2021–2027 zcela novým programem EU zaměřeným na řešení negativních dopadů odklonu od uhlí v nejvíce zasažených regionech Unie. V České republice se týká Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Cílem podpory je umožnit regionům a lidem řešit sociální, hospodářské a environmentální dopady transformace, která je zaměřena na dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a klimaticky neutrálního hospodářství Unie do roku 2050.

   Spravedlivá transformace představuje proces, v rámci něhož státy vytvářejí podmínky pro plynulý přechod od znečišťujícího způsobu výroby k udržitelné, odolné a klimaticky neutrální ekonomice. Důležité je předejít negativním socioekonomickým dopadům a nabídnout regionům a jejich obyvatelům perspektivní budoucnost bez těžby a spalování fosilních paliv (zejména uhlí). Celkový objem prostředků pro Českou republiku činí 1,64 mld. eur, tedy cca 43 mld. Kč, což je více než dvakrát tolik, než pro totéž programové období činí podpora EU pro investice v Česku ze strukturálních fondů.

   Jaké formy podpory program nabízí a jaká témata program podporuje? Jaké jsou nové poznatky z dosavadního průběhu programu? Jak probíhá plánování rozvoje území v dotčených regionech, jaké jsou zkušenosti ze sanace kontaminovaných lokalit, v jaké fázi přípravy je výstavba technické a dopravní infrastruktury? Jaké je zapojení obcí a krajů, veřejných institucí, univerzit a soukromých firem?
   
   

4. Udržitelná městská mobilita
   Udržitelná městská mobilita v podmínkách současných měst si klade za cíl zajištění ekologických, hospodárných, efektivních a bezpečných způsobů dopravy dostupné co nejširším vrstvám obyvatel. Takovým požadavkům mohou v měřítku měst vyhovovat jak tradiční, tak alternativní způsoby dopravy včetně dopravy sdílené. Mobilitu ve městech ovlivňují strategie a koncepce řešení všech forem dopravy. Důležitým pojmem v těchto koncepcích se stávají městské uzly, které by kromě napojení na důležité dopravní módy měly zahrnovat plány udržitelné městské mobility. Koncepční řešení dopravy, které je součástí evropských strategií a plánů, si klade za cíl zlepšit a zajistit udržitelnou, inteligentní, nízkoemisní či bezemisní mobilitu využívající moderní technologie a přiblížit se klimaticky neutrálním městům.
   
   
5. Taktický urbanismus
   Taktický urbanismus je jedním z přístupů vedoucím k dočasným změnám ve veřejném prostoru. Je charakterizován dočasností, nízkými finančními náklady a jeho tvůrci jsou většinou místní komunity občanů. Tento přístup spojuje urbanistický rozvoj a sociální interakci a jeho nejvýraznější projevy směřují ke zvýšení dopravní bezpečnosti pro chodce a zvýšení pobytové kvality veřejného prostoru. Současné trendy v urbanismus posledních let jsou zaměřeny na člověka a taktický urbanismus je jedním z přístupů kultivace veřejného prostoru zaměřeného na jeho uživatele. V českém prostoru není tolik rozšířený, ale i u nás se již objevují první realizace. Příkladem může být vysazování květin okolo stromů na Praze 3, které se nejprve setkalo s nepochopením městské části, ale po přehodnocení se městská část postavila k projektu vstřícněji a vypracovala manuál k tomuto přístupu změny veřejného prostoru.

   Jak se staví k tomuto přístupu ve světě a jak u nás? Jsou i v ČR zpracovány metodiky pro tento typ řešení veřejného prostoru? Jaké máme u nás příklady realizací a jak probíhá participace tvůrců projektů se samosprávami? Staví se všichni uživatelé daného místa k těmto změnám pozitivně?
   
   

6. Plánovací smlouvy – nástroj řízení rozvoje obce
   Tématu pravidel pro developery bylo věnováno č. 4/2023 U&ÚR. Plánovací smlouvy mohou být účinným nástrojem obcí při usměrňování jejich rozvoje, ve stavebním zákoně jsou již od roku 2007. Praxe ukázala, že je zapotřebí jejich podrobnější právní úprava. Ta je účinná od 1. 7. 2024. Jaké jsou dosavadní zkušenosti obcí s plánovacími smlouvami? Jaké možnosti přináší nová právní úprava? Jaký přínos mohou mít plánovací smlouvy pro obce při jejich jednání s budoucími investory? Účelem tematického zaměření na plánovací smlouvy je sdílet nejen dosavadní zkušenosti s nimi, ale i ozřejmit podmínky jejich využívání nejen pro velká města, ale i pro malé obce bez profesionálního odborného zázemí.

Redakce uvítá vaše články a názory k daným tématům.