Ediční plán / Editorial Plan 2026

1. Město krátkých vzdáleností
   Dvacáté století přineslo nebývalý rozmach dopravy, a tím umožnilo extenzivní růst měst. V roce 1891 se v Praze objevila první elektrická tramvaj (Křižíkova na Letné), v roce 1907 už byly všechny tramvajové tratě v Praze ve vlastnictví města a jejich síť měřila 55 km. V roce 1896 Henry Ford zkonstruoval svůj první automobil a v roce 1908 se začal vyrábět legendární Ford model T. V témže roce se v pražské MHD objevily první autobusy. V roce 1932 představil Frank Lloyd Wright svou koncepci rozsáhlého města („broadacre city“), města rozředěného do krajiny, kde lidé žijí v domech v přírodě a mezi bydlištěm, pracovištěm a nákupními centry se přesouvají automobily po kapacitních komunikacích. V následujících desetiletích se tato vize nejen u nás v podstatě realizovala, ale výsledek není tak harmonický, jak si Frank Lloyd Wrigt představoval. Pomineme-li dopady na krajinu, osvobození člověka od daností jednoho místa je vykoupeno jeho závislostí na dopravě. Postupně se začínají objevovat koncepty jako kompaktní město [Dantzig a Saaty, 1973], pěší dostupnost („walkability“), 15minutové město [Moreno, 2015] a různé následné variace na toto téma (20minutové sousedství, 10minutové město apod.). V roce 2008 Evropský parlament přijal usnesení vyzývající k „vypracování individuálních plánů udržitelné mobility a podpůrných opatření pro regionální a městské plánování (‚město krátkých vzdáleností‘)“. Cílem čísla je zamyslet se nad tím, jak mohou města posílit, resp. znovuobjevit svou schopnost uspokojovat co nejvíce potřeb člověka co nejblíže jeho bydlišti, a tím omezit jeho závislost na dopravních prostředcích. Téma zahrnuje subtémata jako zajištění dostupnosti veřejné infrastruktury, kompaktní zástavba, rozvoj pěší, popř. cyklistické dopravy stejně jako diskusi o možných problémech a benefitech z konceptu města krátkých vzdáleností plynoucích.
   
   
2. Plánování krajiny
   Zastřešující mezinárodní dokument ke krajině, Úmluvy Rady Evropy ke krajině, rozlišuje plánování, ochranu a správu krajiny. V letech 2024–2025 probíhá pod vedením Ministerstva životního prostředí se zapojením řady odborných skupin příprava národního dokumentu zabývajícího se krajinou, Politiky krajiny. Vláda by měla vydat tuto politiku v druhé polovině roku 2025. Na politiku má navázat tzv. metodika krajinného plánování (předpoklad dokončení 2026). Pracovní verze politiky chápe krajinné plánování jako soubor více druhů plánování zabývajících se krajinou, z nichž jedním, velmi podstatným, ne však jediným, druhem plánování je územní plánování. Již v rámci přípravy politiky nepřekvapivě často rezonuje téma plánování, ať už vztažené ke krajinnému plánování nebo úžeji k územnímu plánování. Co se od plánování očekává z hlediska dosažení lepšího stavu krajiny? V čem může plánování pomoci a v čem už nikoliv? Plánujeme krajinu dobře? Pokud ne, co máme zlepšit? A známe příklady dobré praxe, které by nám mohly být inspirací? Číslo by se mělo primárně věnovat otázkám řešení volné krajiny a rozhraní volné krajiny a sídla, nikoliv plánování krajinné složky uvnitř sídel, protože to má četná specifika a lze předpokládat významné pokrytí tématu krajiny ve městě v č. 6/2025 U&ÚR. Téma volně navazuje na téma čísla 4/2024 U&ÚR.
   
   
3. Regiony příležitostí; Spravedlivá transformace
   

   Pojem regiony příležitostí bývá používán k vyjádření nového přístupu k regionům, které by jinou terminologií šlo označit jako hospodářsky a sociálně znevýhodněné. Takové regiony se nacházejí na řadě míst ČR (nejen na severu). Cílem je přesunout pozornost k potenciálu, který tyto regiony skýtají – za předpokladu, že jej dokážeme aktivovat. Co bychom tedy měli udělat v prvé řadě? A daří se nám to?

   Spravedlivá transformace představuje proces, v rámci něhož státy vytvářejí podmínky pro plynulý přechod od znečišťujícího způsobu výroby k udržitelné, odolné a klimaticky neutrální ekonomice. Důležité je předejít negativním socioekonomickým dopadům a nabídnout regionům a jejich obyvatelům perspektivní budoucnost bez těžby a spalování fosilních paliv (zejména uhlí). Operační program Spravedlivá transformace je v období 2021–2027 zcela novým programem EU zaměřeným na řešení negativních dopadů odklonu od uhlí v nejvíce zasažených regionech EU. V České republice se týká Karlovarského, Moravskoslezského a Ústeckého kraje. Cílem podpory je umožnit regionům a lidem řešit sociální, hospodářské a environmentální dopady transformace, která je zaměřena na dosažení cílů Unie v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a klimaticky neutrálního hospodářství EU do roku 2050. Celkový objem prostředků pro Českou republiku činí 1,64 mld. eur, tedy cca 43 mld. Kč, což je více než dvakrát tolik, než pro totéž programové období činí podpora EU pro investice v Česku ze strukturálních fondů.

   Jaké formy podpory program nabízí a jaká témata program podporuje? Jaké jsou nové poznatky z dosavadního průběhu programu? Jak probíhá plánování rozvoje území v dotčených regionech, jaké jsou zkušenosti ze sanace kontaminovaných lokalit, v jaké fázi přípravy je výstavba technické a dopravní infrastruktury? Jaké je zapojení obcí a krajů, veřejných institucí, univerzit a soukromých firem?
   
   

4. Udržitelná městská mobilita
   Udržitelná městská mobilita v podmínkách současných měst si klade za cíl zajištění ekologických, hospodárných, efektivních a bezpečných způsobů dopravy dostupné co nejširším vrstvám obyvatel. Takovým požadavkům mohou v měřítku měst vyhovovat jak tradiční, tak alternativní způsoby dopravy včetně dopravy sdílené. Mobilitu ve městech ovlivňují strategie a koncepce řešení všech forem dopravy. Důležitým pojmem v těchto koncepcích se stávají městské uzly, které by kromě napojení na důležité dopravní módy měly zahrnovat plány udržitelné městské mobility. Koncepční řešení dopravy, které je součástí evropských strategií a plánů, si klade za cíl zlepšit a zajistit udržitelnou, inteligentní, nízkoemisní či bezemisní mobilitu využívající moderní technologie a přiblížit se klimaticky neutrálním městům.
   
   
5. Taktický urbanismus
   Taktický urbanismus je jedním z přístupů vedoucím k dočasným změnám ve veřejném prostoru. Je charakterizován dočasností, nízkými finančními náklady a jeho tvůrci jsou většinou místní komunity občanů. Tento přístup spojuje urbanistický rozvoj a sociální interakci a jeho nejvýraznější projevy směřují ke zvýšení dopravní bezpečnosti pro chodce a zvýšení pobytové kvality veřejného prostoru. Současné trendy v urbanismus posledních let jsou zaměřeny na člověka a taktický urbanismus je jedním z přístupů kultivace veřejného prostoru zaměřeného na jeho uživatele. V českém prostoru není tolik rozšířený, ale i u nás se již objevují první realizace. Příkladem může být vysazování květin okolo stromů na Praze 3, které se nejprve setkalo s nepochopením městské části, ale po přehodnocení se městská část postavila k projektu vstřícněji a vypracovala manuál k tomuto přístupu změny veřejného prostoru.
   Jak se staví k tomuto přístupu ve světě a jak u nás? Jsou i v ČR zpracovány metodiky pro tento typ řešení veřejného prostoru? Jaké máme u nás příklady realizací a jak probíhá participace tvůrců projektů se samosprávami? Staví se všichni uživatelé daného místa k těmto změnám pozitivně?
   
   
6. Plánovací smlouvy – nástroj řízení rozvoje obce
   Tématu pravidel pro developery bylo věnováno č. 4/2023 U&ÚR. Plánovací smlouvy mohou být účinným nástrojem obcí při usměrňování jejich rozvoje, ve stavebním zákoně jsou již od roku 2007. Praxe ukázala, že je zapotřebí jejich podrobnější právní úprava. Ta je účinná od 1. 7. 2024. Jaké jsou dosavadní zkušenosti obcí s plánovacími smlouvami? Jaké možnosti přináší nová právní úprava? Jaký přínos mohou mít plánovací smlouvy pro obce při jejich jednání s budoucími investory? Účelem tematického zaměření na plánovací smlouvy je sdílet nejen dosavadní zkušenosti s nimi, ale i ozřejmit podmínky jejich využívání nejen pro velká města, ale i pro malé obce bez profesionálního odborného zázemí.
   
   

Redakce uvítá vaše články a názory k daným tématům.

1. The City of Short Distances
   The twentieth century brought a remarkable expansion of transport, enabling the extensive growth of cities. In 1891, Prague saw its first electric tram (Křižík’s tram on Letná plain), and by 1907, all tram city lines were owned by the city, reaching a network of 55 km. In 1896, Henry Ford built his first car, and in 1908, the legendary Ford Model T started to be manufactured. That same year, the first buses entered service in Prague’s public transport system. In 1932, Frank Lloyd Wright introduced his concept of the “Broadacre City” – an urban model of households scattered in the landscape, where people live in houses surrounded by nature and move between their homes, workplaces and shopping centres by car along high-capacity roads. Over the following decades, this vision, in effect, came into life, including our country; however, the outcome was not as harmonious as Wright had imagined. Leaving aside the impact on the landscape, liberating people from their ties to a single location came at the price of their dependence on transport. Gradually, new concepts began to emerge, such as the compact city [Dantzig and Saaty, 1973], the 15-minute city (also known as the walkability concept) [Moreno, 2015], and subsequent variations on this topic (the 20-minute neighbourhood, the 10-minute city, etc.). In 2008, the European Parliament adopted a resolution calling for “the development of individual sustainable mobility plans and supporting measures for regional and urban planning (‘the city of short distances’).” The issue aims to reflect on how cities can strengthen – or, in fact, rediscover – their capacity to meet as many people’s needs as possible close to where they live, thereby reducing their dependence on transport. The topic consists of subtopics such as the accessibility of public infrastructure, compact urban development, promotion of walking and cycling, as well as a discussion of potential challenges and benefits arising from the concept of the city of short distances.
   
   
2. Landscape Planning
   The overarching international document concerning the landscape – the Council of Europe’s Landscape Convention – distinguishes between the planning, protection and management of the landscape. In 2024–2025, under the leadership of the Ministry of the Environment and with the involvement of numerous expert groups, work has been underway on a national document dealing with the landscape: the Landscape Policy. The government is expected to publish this policy in the second half of 2025. It shall be followed by a so-called methodology for landscape planning (scheduled for completion in 2026). The draft version of the policy understands landscape planning as a set of different types of planning concerned with the landscape, of which spatial planning is one very significant, though by no means the only, type. The issue of planning is understandably a frequent topic of debate, already during the development of the policy, whether in relation to landscape planning specifically or more narrowly to spatial planning. What is expected of planning in terms of achieving a better condition of the landscape? In what respects can planning help, and where does its capacity end? Is the landscape being planned well? If not, what needs to be improved? Do we know examples of good practices that could serve as inspiration? This issue should focus primarily on questions concerning the open landscape and the interface between open landscape and settlements, rather than the planning of landscape elements within settlements, as this involves numerous specific aspects and is expected to be addressed extensively in issue 6/2025 of U&ÚR. The topic freely follows the topic of issue 4/2024 U&ÚR.
   
   
3. Regions of Opportunity; Just Transition
   

   The term regions of opportunity is often used to express a new approach to regions that could otherwise be described, in different terminology, as economically and socially disadvantaged. Such regions are located in many parts of the Czech Republic (not only in the north). The aim is to shift attention to the potential these regions hold — provided we can activate it. So what should we do first? And are we succeeding?

   Just Transition represents a process in which countries create the conditions for a smooth shift from polluting modes of production to a sustainable, resilient and climate-neutral economy. It is important to prevent negative socio-economic impacts and to offer the regions and their inhabitants a promising future without extracting and burning fossil fuels (especially coal). The Just Transition Operational Programme is a completely new EU programme for 2021–2027 focused on addressing the negative impacts of the move away from coal in the EU’s most affected regions. In the Czech Republic it concerns the Karlovy Vary, Moravian-Silesian and Ústí nad Labem Regions. The aim of the support is to enable regions and people to address the social, economic and environmental impacts of the transition, which is geared towards achieving the Union’s energy and climate targets for 2030 and a climate-neutral EU economy by 2050. The total allocation of funds for the Czech Republic amounts to €1.64 billion, i.e., approximately CZK 43 billion, which is more than double the EU support for investment in the Czech Republic from structural funds in the same programming period.

   What forms of support does the programme offer, and which topics does it address? What new insights have emerged from the programme so far? How is spatial development being planned in the affected regions? What experience has been gained from the rehabilitation of contaminated sites, and at what stage is the development of technical and transport infrastructure projects? How are municipalities and regions, public institutions, universities and private companies involved?
   
   

4. Sustainable Urban Mobility
   Sustainable urban mobility in today’s cities aims to provide environmentally friendly, economical, efficient and safe modes of transport that are accessible to the widest possible range of residents. Both traditional and alternative means of transport, including shared transport, can meet these requirements at the urban scale. Urban mobility is affected by strategies and concepts addressing all transport modes. An important term within these concepts is that of urban nodes, which, in addition to being connected to key transport nodes, should also incorporate sustainable urban mobility plans. Transport planning concept, as part of European strategies and policies, seeks to improve and provide sustainable, smart, low-emission or zero-emission mobility using modern technologies to move towards achieving climate-neutral cities.
   
   
5. Tactical Urbanism
   Tactical urbanism is one of the approaches which leads to temporary changes in public spaces. It is characterised by its temporality, low financial costs, and the fact that its creators are mostly local community members. This approach combines urban development with social interaction, and its most prominent manifestations aim to increase pedestrian safety and enhance the quality of life in public spaces. Recent trends in urbanism are increasingly human-centred, and tactical urbanism is one of the  approaches to cultivating public spaces with a focus on their users. While it is not yet widespread in the Czech context, the first implementations are starting to appear. An example is the planting of flowers around trees in Prague 3, which initially met with some resistance from the municipal authorities; however, after reconsideration, the municipality became more supportive and even developed a manual for this approach to changing public spaces.
   How is this approach perceived internationally and in the Czech Republic? Are there methodologies developed in the Czech Republic for this type of public space intervention? What examples of implementations exist locally, and how do project creators engage with local authorities? Do all users of the given space respond positively to these changes?
   
   
6. Planning Contracts – A Tool for Municipal Development Management
   The topic of rules for developers was covered by issue 4/2023 U&ÚR. Planning contracts can be an effective tool for municipalities in guiding their development and have been included in the Building Act since 2007. Practice had shown that a more detailed legal framework was needed, which subsequently came into effect on 1 July 2024. What are the experiences of municipalities with planning contracts so far? What possibilities does the new legal framework offer? How can municipalities benefit from planning contracts in dealings with future investors? The aim of focusing on planning contracts is both to share existing experience and clarify the conditions for their use, both for large cities and smaller municipalities without professional expertise.
   
   

The Editorial Office welcomes your articles and opinions on these topics.