Město krátkých vzdáleností Dvacáté století přineslo nebývalý rozmach dopravy, a tím umožnilo extenzivní růst měst. V roce 1891 se v Praze objevila první elektrická tramvaj (Křižíkova na Letné), v roce 1907 už byly všechny tramvajové tratě v Praze ve vlastnictví města a jejich síť měřila 55 km. V roce 1896 Henry Ford zkonstruoval svůj první automobil a v roce 1908 se začal vyrábět legendární Ford model T. V témže roce se v pražské MHD objevily první autobusy. V roce 1932 představil Frank Lloyd Wright svou koncepci rozsáhlého města („broadacre city“), města rozředěného do krajiny, kde lidé žijí v domech v přírodě a mezi bydlištěm, pracovištěm a nákupními centry se přesouvají automobily po kapacitních komunikacích. V následujících desetiletích se tato vize nejen u nás v podstatě realizovala, ale výsledek není tak harmonický, jak si Frank Lloyd Wrigt představoval. Pomineme-li dopady na krajinu, osvobození člověka od daností jednoho místa je vykoupeno jeho závislostí na dopravě. Postupně se začínají objevovat koncepty jako kompaktní město [Dantzig a Saaty, 1973], pěší dostupnost („walkability“), 15minutové město [Moreno, 2015] a různé následné variace na toto téma (20minutové sousedství, 10minutové město apod.). V roce 2008 Evropský parlament přijal usnesení vyzývající k „vypracování individuálních plánů udržitelné mobility a podpůrných opatření pro regionální a městské plánování (‚město krátkých vzdáleností‘)“. Cílem čísla je zamyslet se nad tím, jak mohou města posílit, resp. znovuobjevit svou schopnost uspokojovat co nejvíce potřeb člověka co nejblíže jeho bydlišti, a tím omezit jeho závislost na dopravních prostředcích. Téma zahrnuje subtémata jako zajištění dostupnosti veřejné infrastruktury, kompaktní zástavba, rozvoj pěší, popř. cyklistické dopravy stejně jako diskusi o možných problémech a benefitech z konceptu města krátkých vzdáleností plynoucích.
Plánování krajiny Zastřešující mezinárodní dokument ke krajině, Úmluvy Rady Evropy ke krajině, rozlišuje plánování, ochranu a správu krajiny. V letech 2024–2025 probíhá pod vedením Ministerstva životního prostředí se zapojením řady odborných skupin příprava národního dokumentu zabývajícího se krajinou, Politiky krajiny. Vláda by měla vydat tuto politiku v druhé polovině roku 2025. Na politiku má navázat tzv. metodika krajinného plánování (předpoklad dokončení 2026). Pracovní verze politiky chápe krajinné plánování jako soubor více druhů plánování zabývajících se krajinou, z nichž jedním, velmi podstatným, ne však jediným, druhem plánování je územní plánování. Již v rámci přípravy politiky nepřekvapivě často rezonuje téma plánování, ať už vztažené ke krajinnému plánování nebo úžeji k územnímu plánování. Co se od plánování očekává z hlediska dosažení lepšího stavu krajiny? V čem může plánování pomoci a v čem už nikoliv? Plánujeme krajinu dobře? Pokud ne, co máme zlepšit? A známe příklady dobré praxe, které by nám mohly být inspirací? Číslo by se mělo primárně věnovat otázkám řešení volné krajiny a rozhraní volné krajiny a sídla, nikoliv plánování krajinné složky uvnitř sídel, protože to má četná specifika a lze předpokádat významné pokrytí tématu krajiny ve městě v č. 6/2025 U&ÚR. Téma volně navazuje na téma čísla 4/2024 U&ÚR.
Redakce uvítá vaše články a názory k daným tématům.
